náprstníky

První setkání s naší chalupkou

První setkání s naší chalupkou proběhlo v únoru před pár lety. Na inzerát jsem narazila v jednom úterním večeru. Druhý den jsme se na ni jeli juknout. Jestli nás osloví i na “živo“.
Zkusit si, zda nám v dané lokalitě bude příjemně. Jen tak se v jejím okolí projít a pobýt.

Tenkrát jsem si říkala, že je moc dobře, že je zima a bez sněhu.  Měli jsme tak možnost vidět tu nejnevlídnější variantu.
Romantická bílá peřinka leccos  přikrášlí a také schová. Příroda v rozpuku „jakbysmet“.
Čekala nás syrová realita. A to jsem přesně potřebovala.
Chalupka sice neodpovídala lokalitou mé objednávce Procesu, ale moc mě přitahovala.

A taky ten červík se zelenými okny. Rok jsem hledala nějakou vhodnou a né a né najít. Už jsem podléhala panice, smutku a beznaději.

Pak se mi zdál sen, že ta má vysněná bude mít zelená okna.
A tenhle sen se mi připomínal, kdykoliv jsem otevřela nabídky realitních kanceláří. No a tahle měla dvě okénka a jedny dveře zelené!
Už jsem se o tomto zmiňovala v mém příběhu.

Zavolala jsem do realitky. Dozvěděla jsem se od makléřky, že v sobotu je v dané nemovitosti Den otevřených dveří.  Byla jsem informována, že je 19 zájemců a prohlídky budou probíhat po půlhodinách.

Koukala jsem jako zjara. Tolik lidí jsem nečekala!

„Mohu si domluvit jiný termín?“, zeptala jsem se nesměle makléřky. Neuměla jsem si prohlídku za tak velké účasti cizích lidí ani za mák představit.
Jiný termín nebyl možný, protože pan majitel odjížděl v pondělí na měsíc do zahraničí.
Uf, tak tedy dobrá.

V sobotu jsme dorazili ve smluvený čas na místo a koukala jsem jako zjara podruhé. Kolem plotu řada aut – samá Volva, BMW, Mercedesy a jedna Octávie.
Zkroušeně jsem zaparkovala mezi ně svou stařičkou Álmušku a šli jsme na obhlídku.

Naskočily mi programy typu „mezi těmito kupci nemáš prostě šanci“. Nevím, jak přesně jsem to v tu chvíli udělala, ale vytáhla jsem někde ze sebe víru a zasunula ji do uvolněného prostoru po vžitých programech.

V duchu jsem poprosila Proces, aby mi byl nápomocen mám-li se majitelkou této nemovitosti stát. Ať mi prostě pomůže, jestli to bude ku blahu a prospěchu všech zúčastněných.

Milého jsem pak nahlas poprosila, jestli by mohl mít otevřené oči a koukal po technických věcech. Jako jestli ten dům má základní věci, které jsme chtěli, aby měl.
Protože já budu určitě při prohlídce koukat na výhledy z okna, a tak nějak naciťovat. Znám se, že jo!

Vystáli jsme frontu a šli dovnitř. Těch pár metrů čtverečních, co chalupka má, jsme prošli velmi rychle.

Vnímala jsem, že je to ONA. Jukla jsem na milého, jak to vidí on.
Mrknul a mě a usmíval se. Věděla jsem, že to znamená ANO. Teď, když článek píšu vidím, že ANO je pozpátku ONA.

Začala jsem jednat. „Tak my to bereme“, řekla jsem potichu na místě paní makléřce. „Napíšu si vás tady a večer mi zavolejte, jak jste se rozhodli…“ odpověděla paní. „No, říkám vám to teď,  kupuji to“, znělo z mým úst už zřetelněji, hlasitěji.
A tak jsme byli napsáni jako první zájemci.
Během uplynulého roku jsme se v několika domcích byli podívat a mohli jsme tak už přeci jen srovnávat jak jsme se kde cítili a co dům měl nebo neměl.

Večer nám paní z realitky volala, zda jsme si to nerozmysleli, že má dalšího kupce. No, nerozmysleli.

Čekala nás hektická noc a den, protože známá právnička byla toho času na Floridě. V neděli večer jsem podepsala rezervační smlouvu a v pondělí odcestoval pan majitel na měsíc mimo ČR.

Klíče od chalupky jsem držela v ruce pár dnů před svými narozeninami. Vymalovali jsme, koupili stůl a židle a pozvali rodinu na oslavu.
Proces nám dává opravdu skvělé dárky!

Vzpomínám, jak jsem vyprávěla bývalému majiteli svůj sen o zelených oknech. Podíval se na mě a říkal: „Ty jsem natíral teprve nedávno“. Smála jsem se, že tenkrát ještě ale nevěděl, že to dělá kvůli mně.

Do dneška ale neví, že velkou roli sehrála v mém rozhodování také jeho energie.
Energie kluka – mladého muže, který tady svýma rukama budoval bydlo pro svou rodinu. Co neuměl, to se prostě naučil. Měl to tady rád.

To, že se s rodinou nakonec rozhodli toto bydlo opustit, nemění nic na tom, že jeho rukopis tady je a bude. Jistě, spoustu věcí jsme změnili a udělali si po svém.
Přesto vnímám, jak harmonicky se jeho a naše vize propojují a vytváří tady skvělé místo k životu.


Je neděle 19.4.2020, sedím u stolu v podkroví a píšu tento článek. Vzbudila jsem se dnes s pocitem vděčnosti. Po dlouhééé době totiž v noci pršelo.
Mým dnešním tématem je  uvědomění si VDĚČNOSTI.
Cítím vděčnost, že se věci dějí přesně, tak jak mají.

Víte, přála jsem si chalupu na víkendy spoustu let. Můj bývalý muž ji ale nechtěl. Respektovala jsem to.
Jsem moc ráda, že jsem tenkrát „nervala věci silou“ a chalupu si „nevydyndala“.

Co by se nejspíš stalo? Měla bych chalupu, kam by můj bývalý muž nerad jezdil. Byl přes týden hodně vytížený v práci a o víkendu chtěl odpočívat.
Pro každého je ale odpočinek spojen s něčím jiným.

Takže zatímco já si se zabořenýma rukama v hlíně a vystrčenou prdelí ze záhonu odpočinu, druhý nikoliv.
Pocity štěstí bych pravděpodobně neprožívala ani já ani on.

Hezky to bylo napsáno… (bohužel si nepamatuji odkud jsem si to kdys opsala, tak jenom kousek ju…)

ZKUSTE NA ČAS NECHAT VĚCI AŤ SE STANOU.

Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Udělá to nejlépe tak, jak to má být. Nebojte se.
Vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát.

Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí, co má být. Jen prostě dělejte věci jinak.
Tam, kde obvykle tlačíte povolte.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Tam kde obvykle argumentujete, ztište se a nic neříkejte.
Vypněte vaši snahu něco změnit a jen pozorujte.“

Až teď vidím, že scénář, který měl pro mě připraven Vesmír bych sama nikdy nevymyslela. Je opravdu úžasný! Vesmír i ten scénář.

Peníze, které jsem po rozvodu dostala jsem nedala na účet, ale koupila jsem si za ně chalupku. Splnilo se mi tak dlouholeté přání.

Vedle mě je chlap, s kterým je potěšení tvořit a budovat. Zažíváme tak oba při společné práci pocity štěstí.

A s tou lokalitou to bylo napsáno ve scénáři nad očekávání! Žádná Vysočina. Dyť já přeci nemám D1 vůbec, ale vůbec ráda!
Takže pěkně z hlavního města ven podél Vltavy s časovým dojezdem do práce v Praze. Neuvěřitelné.

Přála jsem si chalupu a dostala jsem místo pro život.
Dostala jsem, co jsem si přála ještě s bonusem navíc.
Vše přišlo až v době, kdy mě mé splněné přání může v životě podporovat, vyživovat a těšit.

Takhle krásně to funguje! Trošku hodně zkouška trpělivosti, ale jupí funguje!

Samozřejmě, že to nebyla jen růžová bavlnka, po které by člověk 7 let šel.
Je tam spousta bolavých míst, kterými jsme oba s přítelem museli projít, abychom mohli být, kde jsme. A šťastni, jak jsme.

Netuším, jaký scénář má pro mě Vesmír připravený dále.
Cítím však velkou vděčnost za to, co pro mě doposud přichystal.

Učím se mu nekecat do práce ve smyslu chtění. Pracuji spíše na pozorování svých myšlenek a slov. Mají totiž velkou sílu.

Mohou být Vesmíru při tvorbě scénáře pro vás velkými pomocníky nebo také naopak.

Někdy přichází pocit, že se třeba nedaří, jak bychom si představovali. Že nám druzí nepřejí, způsobují bolest. Jsem přesvědčená, že vše má svůj smysl pro náš růst.

Zkusme se v tu chvíli třeba „přešupnout“ do pocitu vděčnosti.

U mě se dnes probudil polehoučku, vděčností, že pršelo.

Pak se mi vybavila vděčnost za možnost žít na tomto místě.

Za partnera.

Za to, že jsem překonala fobii ze psů.

Za podporující rodinu.

Za ty tři afrikány, které mi paní v zahradnictví nepočítala a dala jako bonus k nákupu.

Za to, že mám prostředky a mohla jsem jí tam nechat dvacku dýško, protože chci, aby se zahradnictví dařilo a měla jsem kde příště přibrzdit pro kvítka.

Jsem vděčná svému partnerovi, který dnes vzal obědový catering na sebe a já tak mohu v klidu psát tento článek.

A buď dole při tom vaření pěkně fajruje v krbu nebo vděčnost prostě hřeje.

S vděčností jste v té nejlepší společnosti.

Mávám z chalupky.

Hanka

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.