Jmenuji se Hanka a povím vám příběh, jak to s tou nadšenou chalupařinou u mě začalo

a jak to mám teď...

... sedím u stolu v naši chalupce a listuji si ve starém herbáři. Je to radost, už jenom samotné listování těmi letitými stránkami je požitkem. Pod stolem se vedle jehličí, které jsme sem nanosili ze zahrady, válí psisko. Skrz okno juknu občas ven. Za prvé koukám zda u nás na chvíli nepřibrzdí sojka a za druhé vyhlížím toho „mýho“ chlapa. Chlapa, jež mi dnes a denně ukazuje lehkost bytí.

Díky těmto běžným činnostem a zdánlivým maličkostem navzdory velkým soustům, která se při životě na chalupce také objevují téměř každodenně na našem talíři se cítím jako šťastná ženská.

Fakt!  Opravdově šťastná.

Na našem stole se začalo objevovat mnoho zeleného u chalupky natrhaného nebo vypěstovaného. Na policích přibyly sklenice sušených bylinek, ošatka na pečení chleba, v komoře síta, v kompostu bedly a další..

Houby chci obzvláště vypíchnout! Ani ve snu by mě před lety nenapadlo, že budu chodit na houby na naši zahradu. A ono joo! Kus lesa je prostě kus lesa i když vítr, kůrovec a bývalý majitel nám to tady trošku už probrali.

Dneska oboje (novýho mužskýho i chalupku) vnímám

jako dárek od „Procesu“.  

Sebrat se po dlouhých letech manželství, které tak nějak funguje, nikdo vám neubližuje a v němž jste finančně zabezpečena nebylo pro mě jednoduché. Jenže co strádající srdce? Snažíte se ho dosytit jak to jen jde. Moc dobře víte, že chyba lávky je také na vaší straně a manželství je odrazem vás obou. Snažíte se na sobě makat. Protože si moc přejete, aby ty vaše děti měly rodinu.

Jenže ten druhý nechce a všechnu svou energii věnuje tomu jak vám vysvětlit, že v pořádku všechno je a vy se mýlíte.

Srdce se nikdy nemýlí! 

Zpětně žasnu, kde jsem tu odvahu a sílu v sobě vyhrabala. Hrabání mi prostě jde a to se teď hodí!

Z manželství jsem odešla. Stalo se klíckou, já raději budky. Čekalo mě naučit se o sobě ještě hodně věcí. Bylo to leckdy těžké (a na budku). Vytáhlo to napovrch ještě mnoho mých programů a strachů.

Ale- jakmile člověk udělá ROZHODNUTÍ má nejhorší za sebou.

Přijde úleva. Pak už všechno dá!  

Věřte mi.

Věřte si!

Když to dáte přispěchá „Proces“ zcela jistě s dárkem převázaným krásnou stuhou. U mě byla rozdmýchána vzpomínka na dávný sen mít svou chalupu se zahradou.

Toužila jsem žít v souladu se sebou a s tím co je mi blízké.

Dlouho jsem nemohla žádnou chalupku, s kterou bych rezonovala objevit. Propadala jsem beznaději. Vzpomněla jsem si na sílu objednávek. Udělala jsem si klidný čas s papírem, tužkou, pastelkami a obrázky a svou vysněnou si tam nahoře "objednala". Pár dnů nato zdál se mi sen, že bude mít ta má objednávka zelená okna. Ani nemusím psát, že je má, že ju..

Dnes je chalupka mým domovem, čističkou plic i hlavy. Ono, když si musíte nanosit dřevo do chalupy, aby vám bylo teplo, nemáte prostě čas přemýšlet nad blbinami a dost si i zafuníte.

Je místem, kde žena a muž na sebe čekají s otevřenou náručí.

Nejen láskou je člověk živ a tak se u nás také pěstuje, sbírá, suší, pere, buduje, vaří, hrabe, seká a přenáší sem a tam.

Také sázíme stromy v těch největších lijácích a řehtáme se u toho jako koně a vypadáme jako dvě šťastná špinavá prasata.

Propadáme zoufalství, když se nám valí na hlavu voda skrz palubkový strop.

Skláníme se nad bobky na zahradě a snažíme se podle nich přijít na to, jestli nám v noci ohniště rozryla srna nebo divočák.

Tento blog je o našich radostech, poznáních, výzvách a zkušenostech. Ale hlavně o prožitcích, které nám život na chalupce, její zahradě  a okolí přináší.

Dost možná tu najdete pro sebe něco nového nebo "jak na to" v kategoriích článků:

♥ 
Kvítí od chalupářky 
♥  
  Na skok v dílně za chalupářem 
♥ 
  Pečujeme o sebe a domácnost 
♥ 
  S radostí servírujeme 

   Sbíráme téměř vše 
♥ 
    Občas se mi honí hlavou   

 

velký věnec na vrata
chalupářka se psem
jednohubky s květy
zelenina úroda ze záhonů
kytice s bodláky
sušení levandule