Slunovratová přání

16.12. 2020

Blíží se zimní slunovrat.

Je to čas vhodný pro ujasnění si svých záměrů.
Dny, kdy můžeme naše přání a vize nastartovat. Dát jim energii.
Často přichází uvědomění si svého místa na zemi, svého poslání a svých darů.

Tento čas začínám vnímat jako příležitost naladění se na staré moudrosti a znovunapojení se na přirozený zdroj energie.
A také jako příležitost dát světlo i tomu nejtajnějšímu přání.

Jak zimní slunovrat prožívali Slované?

Vnímali ho především jako čas děkování svým předkům, smiřování se v rámci rodu, děkování přírodě, zpytování svědomí (tak, aby si člověk dále nenesl žádný vnitřní konflikt) a vyčištění těla půstem.
Zimní slunovrat (nebo také Koleda nebo také Kračun) slavili jako svátek  znovuzrození Slunce z lůna matky Země.
Byl pro ně symbolem nového začátku.

Věděli, že cokoliv živého je postaveno na síle slunce.

A tak se Slované vydávali o nejdelší slunovratové noci
(tzv. Velká noc) na cestu k obřadnímu místu.

Bylo to místo, kde vyvěrala ze země energie boha RadHOŠTě, boha slunce a úrody (toho, který je jenom HOSTEM) a řeky jeho silné energie vyvěrají ze země v krajině.
V těchto místech pak roste „král strom“ nebo také „krakonoš“ – vládce krajiny.
Nebyl-li v krajině zřetelný „král strom“, tudíž nebylo zřejmé, kde pramen této silné energie vyvěrá, sázeli Slované tzv. svatoháje.
Stromky, které v nich nejlépe prosperovaly ukazovaly na pramen energie.

Lidé pak chodili o slunovratové noci na obřadní místo u „krále stromu“ ne uctívat nějakého boha, ale právě za pramenem energie.
Věděli, že je potřeba ji načerpat a doplnit si tak životní sílu na další období.

U prahu obřadního místa byl oltář,  dále úvaziště pro mláďata zvířat, která tam lidé uvázali a jesle vyložené kožešinami, aby matky měly kam uložit na slunovratovou noc svá malá děťátka.
Na spodní větve Krále stromu věšeli lidé tzv. prosby.
Semena, ořechy, mák, jablíčka ve vyšívaných pytlících nebo volně.
Jednalo se zejména o prosby týkající se dobré úrody v následujícím roce.

OBŘAD znamenal OBnovení ŘÁDu – doplnění energie.

Někde opodál krále stromů rozdělali lidé oheň, aby se měli po čas dlouhé noci kde ohřát a také jako ochranu před zlem, protože nebyli v ten čas pod ochranou slunce.
Oheň slunce symbolizoval.
Věřili totiž, že během této noci se dostávají k moci síly temnoty a hranice mezi světy je tenká.
A že kromě duší předků nás navštěvují  také zlé duše.

Jako ochranu obydlí používali lidé jmelí, kterému přisuzovali velkou ochranou moc.
Jmelí se zavěšovalo do výšky. Odkazovalo to na symboliku jeho růstu. Na hranici mezi nebem a zemí, bez spojení se zemí kořeny.
Vedle jmelí byl také používán břečťan. Svazoval se do kruhu a věšel na dveře.

jmelí

Čas dlouhé slunovratové noci si lidé krátili různými věštbami do budoucnosti, zpěvem a tancem.
Po rozednění, byla provedena druidy děkovná řeč.
Poděkování slunci, že obejmul (a splní tak určitě) jejich prosby.

Svátky zimního slunovratu byly církví nahrazeny křesťanskými Vánocemi s narozením Ježíše Krista.
Kvůli menšímu odporu a rychlejšímu zapomnění byly ponechány některé atributy z tradic Slovanů, např. jesličky, oheň se přesunul do obydlí v podobě svíček, jmelí, jednoduché věštby – rozkrajování jablíček.

Církev se snažila lidi odstřihnout od přírodních zdrojů a také jejich víry.
A tak v místech pramenů, kde lidé doplňovali přirozeně svou životní sílu stavěla kostely, aby zamezila lidem přístup k těmto pramenům energie.

Dost možná jste slyšeli o tradici 12 kouřových nocí.
Následují po zimním slunovratu.
Každá noc symbolizuje měsíc po měsíci zpětně od ledna.

Můžeme si tak znovu v mysli připomenout, projít, vyčistit a vědomě napravit události uplynulých měsíců, je-li to třeba.
Na očistu obydlí můžeme použít vykuřovadla.


Věřím, že přání od srdce se plní.

Když jsem před lety snila o tom, že bych si ráda pořídila chalupu netušila jsem, co všechno mi tohle splněné přání přinese.
Těšila jsem se, že s chalupářem budeme postupně budovat víkendové bydlo a velebit zahradu.
Představovala jsem si, jak budu šťastná, až začneme sklízet a zpracovávat naši první zeleninu.

Vrhli jsme se na to.
Mezi budováním na zahradě i v chalupce jsme si užívali nového místa a prožitků, které s ním přicházely.

Dokázala jsem dlouhé minuty sedět a pozorovat veverky, jak se honí mezi stromy.
Volala jsem chalupáře z dílny pokaždé, když se objevil na zahradě strakapoud nebo sojka.
Ano ta, co vám nosí Zpravodaje.
Schovávala jsem se hafanům na zahradě a smála se jim, když mě nemohli najít.

Z víkendového místa se velmi rychle stalo místo pro život.
Člověk moc dobře pozná a ví, kde a s kým je mu dobře.

Nevím, jak to přišlo, ale najednou pozoruji, že jsem daleko vnímavější nejen k tomu kousku země kolem naší chalupky.
Dávám větší volnost sobě, dětem, zahradě, více důvěřuji své intuici.
A dokážu se za ní postavit i proti rozumu.

Méně se „linčuji“ za chyby, které dělám.
Více se chválím.
Vytahuji pomaloučku své stíny, překračuji daleko častěji a dále hranici své zóny bezpečí.
Pomyslné zóny bezpečí.
Učím se neutíkat před svými strachy.

K tomu mi přichází myšlenka…

Před pár dny jsem dělala ze sušených pomerančů vánoční „závěsy-zvonkohry“ do oken.
Když jsem pro ně hledala místa, volila jsem je v oknech uvnitř domu.
Druhý den jsem ale měla pocit, že jeden by bylo lepší umístit před okno venku.

Naskakovalo mi tam sice, že venku mi pomeranče brzy chytí plíseň, ale nakonec jsem závěs ven převěsila.
Za pár hodin jsem se kochala, jak si větřík se závěsem hraje a točí ho dokola.
Hned jsem vnímala a uvědomila si, že pohyb závěsu rozproudil energii. I tu moji.

Chci tím říct, že pomeranče se také dostaly za pomyslnou zónu bezpečí.
A výsledek? Příliv energie, radost.

Pomeranče na druhém závěsu, který zůstal doma hned ráno rozsvítily paprsky slunce, které procházely skrz ně. Nádhera.
I takto vypadají malé krůčky, které následují intuici.

zaves s pomeranci

Prostě otočte knoflíkem a ztište co vám rozum podbízí na základě jeho programů, přesvědčení a toho co kdo říká.
A pak naopak zesilte knoflík vaší intuice a důvěřujte jí.

Vaším očekáváním výsledku tvoříte skutečný výsledek.

Říkáte, že vám věnec na dveřích vždycky ukradnou?
Dáváte ho na dveře se strachem, jak dlouho vám na nich vydrží nebo s radostí, kolik lidí pohled na něj potěší?
Pozorujte své myšlenky a hrajte si s nimi jako s dětskými kostkami.
Odhoďte tu, která stavbě neprospívá.

Nač si strachem přitahovat to čeho se obáváte.
Stavte svůj hrad z podporujících myšlenek.

Přejte si!
Navzdory tomu, že se vám vaše přání zdá v tuto chvíli jako nesplnitelné.

Přejte si, právě teď je k tomu ten nejlepší čas.

O slunovratu si přejme a čerpejme energii v přírodě.
Ve dnech kouřových nocí si udělejme pořádek v sobě i obydlí.

Jedno splněné přání může dát našemu životu jiný rozměr a směr.
Chalupářka je toho živým důkazem, potřebujete-li ho abyste uvěřili.

Mávám z chalupky!
Hanka

 

 

Zdroje: slovanskykruh.cz, Jaromír Schmitd – Původ a smysl zimního slunovratu, youtube

Obchůdek chalupářky

  • Chalupařím také na FB
  • Kategorie