naložené ořechy na domácí ořechovku

Janův olej z třezalky – Domácí ořechovka

Díky vlastní zahradě jsem začala více vnímat a pozorovat.
Rostliny, zvířata, živly, cykly, lidi, pocity, sebe, …

Pozoruji, jak se mění skladba květin a bylin s naším příchodem na pozemek.
Říká se, že podle rostlin, které rostou samovolně kolem domu lze odhadnout co za neduhy trápí majitele.
A tak sleduji, které rostlinky k nám přichází a které zase odchází.

Ve svém diáři si kroužkuji dny, kdy mám službu v práci, narozeniny přátel, dny schůzek a nějakých akcí, lékaře, veterinu apod.
Přimaluji sluníčko, kytičku, domeček, srdíčko nebo čtyřlístek.
Jsou to mé oblíbené symboly, které mě pohladí, když diář otevřu.
Občas si to ani neuvědomím a maluji tyto symboly automaticky ke vzkazům kolegyním v práci.

Významné místo začínají zaujímat kroužky označující události jako je blížící se Svatojánská noc.

Učím se tyto svátky zvědomit si, zastavit se a plně je prožít.
Pozoruji, jak se v nich cítím a zkouším si jaké rituály mě těší a ráda bych je měla ve svém životě.
A které naopak teď momentálně nepotřebuji nebo mi nejsou blízké.

V minulém roce jsem si poprvé sbírala Svatojánské bylinky.
Seznamy se uvádí různé, takže jsem si dopřála volnost a nechala se vést po zahradě svým vlastním pocitem.

Vybrat si můžete libovolně, v každé lokalitě najdete v tomto čase rozkvetlé malinko jiné byliny.
Není dán striktně seznam devíti konkrétních bylin.
Myslím, že je důležitější si to hlavně užít.

Oslovit Vás může např. třezalka, řebříček, pelyněk černobýl, mateřídouška, kontryhel, kopřiva, řepík, jitrocel, heřmánek, mydlice, bez, šalvěj, …

Dříve si z devatero kvítí děvčata vázala věneček, aby jim přivedl milého.
Protože svého milého již mám, uvázala jsem si z bylinek „voničku“ a zavěsila si ji v chalupce jako symbol ochrany a připomínku té úžasné magické noci.

U chalupky nám roste třezalka tečkovaná, takže mi bylo jasné, že tzv. Janův olej (Kristovu krev) musím/chci vyzkoušet.
Tento olej pomáhá při bolestech zad a hojení ran.

Jak si olej z třezalky vyrobit:

Natrháme si květy třezalky.
Promneme-li květy mezi prsty obarví se nám prsty na červeno – pak máme v ruce tu správnou třezalku tečkovanou.

Květy necháme zavadnout, aby se z nich odpařilo co nejvíce vody.
Jinak by se nám olej mohl kazit.
Skleničku naplníme třezalkovými květy a zalijeme panenským slunečnicovým olejem.
Necháme macerovat minimálně 2 měsíce.
Nedáváme úplně na slunce, při běžném světle a pokojové teplotě je to fajn.
Olej se zbarví do červena – odtud název Kristova krev.
Ideálem je sběr třezalky na sv. Jana (Křtitele) 24. června, kdy má bylina největší sílu.
Scedíme do lahviček a uchováváme v temnu a chladu.


Svatojánská noc (noc z 23.6. na 24.6) je spojena s mnoha mýty.

Známá je především legenda, která vypráví o tom, že se v tuto noc otevírá Země a vydává své poklady.
Traduje se, že je také dokořán brána mezi světy.

Je to noc lesních skřítků, víl, elfů a všelijakých pomocníčků stromů, zvířat a lidí.
Rostliny mají v tento čas největší sílu.
V tyto dny je totiž Slunce na obloze nejvýše.

Určitě jste někdy slyšeli historku o zlatém kapradí, díky němuž můžeme být neviditelní.
Nejznámější je nám všem asi „devatero kvítí“, o kterém jsem již mluvila.
Lidé v dobách minulých tuto noc zapalovali ohně, aby uctili Slunce.
Voda má magickou, omlazující moc.
Chůzí bosky ranní rosou nebo umytím nohou v potoce, řece, studánce se lidé zbavovali negativní energie.
Zároveň omytí vodou mělo přinést omlazení.


Tradice, kterou bych pro nás doma chtěla stále „živit“ je

nakládání mladých mléčných ořechů na výrobu domácí ořechovky.

Nemusí to být přesně o Svatojánské noci, někdy je dokonce potřeba naložit ořechy mnohem dříve. Je fajn sledovat přírodu.
Základem je, že nesmí být v ořechu ještě vytvořena skořápka.

Před rokem se nám podařilo sejít se ještě se synem a bylo z toho takové hezké odpoledne dva dny před Svatojánskou nocí.
Chlapiska krájeli ořechy, povídalo se, jedlo, pilo a myslím, že se do základu ořechovky vložila docela hezká energie.

Na podzim jsem pak naložený základ dotáhla do finální verze k uležení.
Ženská ruka je tam pro jemnost na jazyku také trocha potřeba.

Mám pro Vás dva recepty.
První je podle Lindy Mahelové a je to recept podle kterého jsme dělali ořechovku loni.
Druhý jsem četla ve starší kuchařce a ráda bych ho vyzkoušela v roce letošním.

1) Ořechovka podle Lindy

Během června nasbíráme zelené mléčné ořechy.
To znamená, že se dají lehce rozkrojit nožem, protože se ještě nevytvořila tuhá skořápka.

Zelené ořechy omyjeme, rozkrojíme napůl (pro můj báječný tip na sušené kandované ořechy je lépe krájet ořechy na plátky) dáme do sklenice a zalijeme pálenkou.
Sklenici uzavřeme. Macerujeme do podzimu.
V listopadu ořechy slijeme (budou mít černou barvu) a připravíme si odvar z koření.

Na 1 l macerátu si připravíme 3-4 dl odvaru z roztlučených hřebíčků (1ČL), celých skořic (3-5 ks), fenyklu (1PL) a badyánů (2-3 ks).

Povaříme půl hodiny pod pokličkou a necháme skoro vychladnout.
Na závěr vmícháme ¾ kg medu.
Když je med zcela rozpuštěný vmícháme do macerátu z ořechů.

Osobní zkušenost
Nakládali jsme do 40% vodky, ořechy by chtěly více %.
Nevím, jestli to udělalo koření nebo něco jiného, ale jedna várka ze dvou měla takový docela pálivý „ocásek“ na konci.
Takže bych koření dávala raději tu nižší hranici z uvedeného množství.
Určitě je to také použitým alkoholem. Pálenku jsem neměla.
Každopádně zráním je lepší a lepší, takže je potřeba vydržet s otevřením lahvinky a nechat ji ještě alespoň měsíc, dva uležet.
Recept je to dobrý!

2) Svatojánská ořechovka ala stará kuchařka

15 zelených ořechů
kousek celé skořice
4 hřebíčky
3 kuličky jalovce
citronová kůra z jednoho citronu

½ l vody
1 l vodky
500 g cukru krupice

Ořechy omyjeme, nakrájíme na plátky a dáme do sklenice.
Přidáme koření a zalijeme vodkou.
Uzavřeme víčkem a necháme na teplém místě, kam svítí slunce minimálně 6 týdnů.
Potom přecedíme, vrátíme do lahve a zalijeme vychladlým cukrovým roztokem (1/2l vody+ cukr).
Necháme ještě měsíc a pak přelijeme k uložení do lahví.
S otevíráním lahvinky počkáme nejlépe do jara.


Ať už si vyberete recept na ořechovku jakýkoliv, mám pro Vás ještě jeden báječný tip.

Sušené ořechy ze základu na ořechovku.

Když jsem loni naložené ořechy scedila bylo mi líto je vyhodit.
A tak jsem začala přemýšlet, jak je zpracovat dále.
Prosladila jsem je v míse s třtinovým cukrem a přidala jsem trochu mleté skořice.
Takto jsem je dala na plechu sušit do trouby vyhřáté na cca 100°C.
Nejdříve se z nich uvolnil zbytek vodky.
Zhruba po půlhodině jsem vodku slila, aby ořechy nebyly příliš mokré.
Nechala jsem je v troubě dále sušit, aby se odpařily poslední zbytky vodky.

Pak jsem vyndala plech z trouby a ořechy dosušila na topení na sítu.

Hlídáme. Přesušené jsou moc tvrdé a už to není „vončo“.
Byly labúžo!
Můj taťka, jehož oko a mlsný jazýček dost filtruje, co se nese na talíři si také labúžoval.

Užijme si krásnou Svatojánskou noc!

Mávám z chalupky!

Hanka

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.